Bajka o štěstí (Ivan Klíma)

Povím bajku, kterou mi kdysi vykládal tatínek (ten můj dnes 8.1. slaví už 64. narozeniny, je rozenej jak Elvis Presley), cha chá, nevím, odkud ji vyštrachal, ale to pro vás není podstatné. Vyprávěla o princi, který chtěl být šťastný. Navštívil proto starého mudrce a ten mu poradil, že jediné, co musí udělat, je obléknout si košili šťastného člověka.

To nebude problém oříšek, pomyslel si princ a vydal se hledat šťastného člověka. Za jeho košili mu byl ochoten vyplatit i kopu poctivě zabezpečených zlaťáků. Putoval tedy nejdříve po zámcích, potom po městech, potom po vsích a všude se sháněl po někom, kdo je šťastný, ale nikoho takového ne a ne sehnat, všichni si jen stěžovali na životní peripetie. Až jednou zahlédl na poli muže, byl polonahý, oral ručním rádlem a přitom si prozpěvoval. Jako Francouzi po víně, nebo při představách někde u vína a žen. Princ seskočil z koně a zeptal se: Tak pěkně si prozpěvuješ, protože jsi šťastný?

Ano, řekl muž, mám fakt hodnou ženu i děti, tady pole mi za práci, co do něho investuji každý den, dá nejnutnější živobytí, mám se i kam schovat před deštěm a nepohodou.

Šťastný člověče, zvolal princ nezadržitelným hláskem, už nebudeš muset trávit čas prací na poli, protože ode mě dostaneš pytel zlaťáků, a to za pouhou tvoji košili.

Košili? podivil se ten člověk. Já přece žádnou nenosím.

Tahle bajka mi občas vytane, když zahlédnu reklamu z médií (a daří se tomu nesčíslněkrát za den), která mi namlouvá, ba nakazuje, nabádá k lumpárně, že pokud si koupím právě tenhle tovar, ať už s kolečkami, nebo se obléká přes hlavu, budu v pohodě pánem svého času a práce.

Když velký pohřebák a průvod na nohou vyprovází babičku Boženy Němcové, vyhlédne ze zámeckého okna kněžna, která se s babičkou za jejího života setkala a rozmlouvala s ní. Řekne teď jenom: Šťastná to žena. Nemyslí tím její úmrtí, ale právě naopak její život, díky neposednému duchu otevřený všemu, co jí přinášel. A Božena Němcová právě touto větou svůj roman uzavřela (navždy).

Babička, jak ji ve svém prostém a geniálním díle pojala, jistě nikdy nehledala štěstí, věděla, poslušná své přirozené moudrosti, že štěstí se hledat nedá jako s virgulí poklady či voda na studnu, nemůže být cílem lidského snažení, může a musí leda provázet život, v němž převládají práce, povinnosti, zodpovědnost za práci, a především dobré, láskyplné vztahy ke všem živým, ke všemu živému na vesmírné rovince.

Ale od dávných dob k dnešku 2013. Všichni tak nějak žijeme v koloběhu každodenních povinností a vleklých starostí, občas i nepříjemností. Někdy nám připadne, že být šťastný, to je jakýmsi přečinem. Lidé kolem nás – český zlozvyk – si většinou naříkají. Ne tak v Londýně a v UK vůbec. Podle české mentality, nebo ne, podle struktury dní, život se přece skládá z povinností, trápení a z překonávání obtíží.

A co když jsme přišli o práci, o kancelář nad hlavou, o blízkého člověka, naše děti, které spolutvořily náš domov, dospěly a odešly, co když jsme na chvíli onemocněli, co když nás zklamali naši nejbližší nedokonalí, když se nám rozpadla rodina a před sebou nevidíme pro zbytek života růžovou, později už žádnou naději?

Právě v takových chvílích, kdy člověk má pocit se vším seknout, a myslí si, že mu nezbývá, než se podat beznaději (v současné hantýrce: upadne do depky), je třeba, aby v sobě pátral po síle, která mu umožní zahlédnout super vidění nejen Jiříkovo, co ho aspoň na okamžik utěší nebo dokonce potěší a zvedne zas na nohy.

Může to být slunný den na pláži, setkání s milým člověkem, moudrá kniha o tisíci slovech nebo třeba jen nečekaná esemeska. Může to být i jen docela prosté osobní rozhodnutí: Teď se posadím a představím si něco, nač se těším, z čeho se dovedu radovat. Pocit štěstí je totiž něco naprosto individuálního, takže odlišné, nezapadající s většinou národa, neexistuje zaručený návod, jak se mu blížit a nenabourat sám svůj ciferník. Čísla kouzel ve jméně štěstěny. Z toho plyne i jeden potěšitelný závěr: ten pocit do značné miry záleží na nás. Petra, ale i jakákoli jiná diva je nejkrásnější jméno pro ženy zvolené, protože je pestrá.